Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nashville je znám z mnoha důvodů, melodický black metal mezi ně však rozhodně nepatří. Přesto se po místních hřbitovech prohání dvojice mladých cápků s corpsepaintem a natáčí tu na VHS kameru klipy ke svým mladickým nerozvážnostem. Říkají si SAIDAN a pokud máte rádi svůj černý kov chytlavý a melodický, neměli byste si je nechat ujít.
Duo Splatterpvnk & Hundosai mě před dvěma lety odrovnalo svým druhým albem “Onryo II: Her Spirit Eternal” a na novince “Visual Kill: The Blossoming of Psychotic Depravity” s tím ne a ne přestat. Představte si alternativní verzi ALCEST, v níž si Neige uchová svou lásku k japonské popkultuře a snové atmosféře, ale místo toulek lesy a dětskými pokojíčky se zakouká do druhé vlny BM a punkové oprsklosti. Přesně takhle SAIDAN zní. Opulentně melodičtí, decentně vzletní, ale imrvére nasraní a sypající jeden skvělý riff za druhým. Chvíli jsou punkrockově kamarádští, chvilku hevíkově rozevlátí, chvilku sadboi shoegazoví, většinu času blackově hrubí a neustále ofenzivní.
Je to jednoduché, dobře napsané, má to tah na branku a nakažlivý drive, který SAIDAN odlišuje od konkurence. Tenhle teen spirit prostě smrdí hřbitovem a hnilobou. Tak to máme rádi.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.